S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

------------------------------

Posledních 6 přírůstků
    sběratelské edice     
SVĚT JULESE VERNEA:


  NOVINKA!

MAJÁK NA KONCI SVĚTA


VYŠLO V BŘEZNU 2019:

SEVER PROTI JIHU

 


VYŠLO V ŘÍJNU 2018:

ZATOPENÁ SAHARA

 


VYŠLO V ČERVNU 2018:
DRUHÁ VLAST


 


VYŠLO V BŘEZNU 2018:
ARCHIPEL V PLAMENECH


VYŠLO V PROSINCI 2017:
ZEMÍ ŠELEM

 




 

KONTAKTY

NAKLADATELSTVÍ
JOSEF VYBÍRAL
tel: +420 731 246 579
verneovky(a)seznam.cz
www.verneovky.cz

 
________________________________________


WWW.ERBKOMIKS.CZ
 

____________________________________________

 PŘIPRAVUJEME:

____________________________   

         JULES VERNE          
      PATNÁCTILETÝ      
            KAPITÁN            

       31. titul edice 
                SVĚT
 
   JULESE VERNEA  
  vychází 25. 9. 2019
____________________________  

DÁLE PŘIPRAVUJEME:

DUFAUX / AOUAMRI  
      SÁGA VALTY



     5. titul edice ERB
     vychází 16. 10. 2019 

____________________________   

  DUFAUX / DELABY
         MURENA

      6. titul edice ERB
     vychází v listopadu


SPECIALIZOVANÁ
PRODEJNA:


 


 


» TRIUMF PŮVODNÍCH RYTIN
TRIUMF PŮVODNÍCH RYTIN

Úprava knižního bloku Hetzelových »Les Voyages extraordinaires – Podivuhodných cest«, zůstávala až do roku 1888 stabilně jednotná. Nádherně vypravené knižní desky doprovázely v textu černobílé rytiny…
Někdy kolem roku 1890 se nakladatel Hetzel rozhodl pro tisk barevných rytin do nových vydání. Tento ilustrační doprovod dostal při výrobě pojmenování »chromotypographie«.
Výrobní postup nakladatel Hetzel tajil, vydání starších románů nechal postupně doplnit chromotypografiemi-barevnými rytinami a touto prací často pověřil jiné umělce než autory stávajících původních rytin.

                                    

                     Z ROMÁNU: V PUSTINÁCH AUSTRALSKÝCH


Romány Julese Vernea tak získaly fascinující a zvláštní atmosféru, když se vedle černobílých rytin v knize objevilo i několik celostránkových barevných. Staré rytiny ještě v sobě nesou podmanivost, šíří své kouzlo, nádech nostalgie a podivné nálady…

Tak se díváme do historie, kdy můžeme na podmanivých rytinách sledovat ctihodné pány na cestách, nebo studovat techniku 19. století…
Rytina je nejstarší technikou tisku z hloubky, jedná se o jednu z nejobtížnějších technik a dnes je poměrně vzácná. Jejím základním principem je ostře vedená čára, která nepřipouští žádnou improvizaci.

                                           Z ROMÁNU: MILIONÁŘ NA CESTÁCH

 
Technika byla odvozena ze zlatnického rytí do kovu. Rylo se obvykle do mědi. Při rytí do kovu se zvedá tenoučký drátek vyrytého materiálu, který pochopitelně odpadá. Mírně zvednutý kov vytváří po obou stranách ryté čáry malou vyvýšeninu, kterou lze před tiskem zbrousit. Někdy se však ponechává a změkčuje pak při tisku čáru jemným tónem, kterému se odborně říká grádek. Tento grádek ale vydrží při tisku jen několik málo prvních výtisků a je tudíž velmi vzácný.

Měďená matrice používaná na rytinu je nepatrné tloušťky (obyčejně kolem 1 mm, u větších formátů 2 mm), okraje desky jsou zaobleny, aby ostré hrany netrhaly papír. Deska se při tisku zaryje tlakem lisu do papíru, takže její okraje jsou na papíru dobře znát. Toto platí pro všechny techniky tisku z hloubky.
 
 
                        
                            Z ROMÁNU: TAJEMNÝ HRAD V KARPATECH


Angličan Thomas Bewick (1753 – 1828 ) kolem roku 1770 došel po četných pokusech k poznání, že pro napodobení jemnosti mědirytiny je možno použít novou formu rytí do dřeva, obdobnou jako u mědirytu, avšak pro tuto formu je třeba zvolit dřevo velmi tvrdé a napříč řezané.

Používal jak napříč řezaného tvrdého dřeva bukového, tak s větším úspěchem ještě tvrdšího dřeva zimostrázového.

Místo nožíků a dlátek použil rydlo a ryl jím jemné linie vlastně do tvrdého materiálu.

Nová technika dostala název „dřevoryt – xylografie“, která velmi rychle opanovala nejen velkou částí knižní ilustrace, ale také ilustrační doprovod v časopisech.

Práce to byla zdlouhavá a náročná. Obrázek bylo nejprve nutné překreslit na dřevo a pak pečlivě vyrýt. Složité ilustrace, například mapy, zabíraly umělcům mnoho času.

Tuto technologii dokonale zvládl Francouz Gustave Doré (1832-1883), ilustrátor více než devadesáti knih. V roce 1863 dokonale ilustroval Dona Quijiota, v roce 1866 Anglickou bibli, která byla o rok později vystavena v Londýně.
Angličan Walter Paget (1863 – 1935) věrohodně zvládal dobové kostýmy i reálie v iIlustrovaných románech. V roce 1890 neopakovatelně ilustroval Robinsona Crusoe od Daniela Defoe.

V románech Julese Vernea ve většině případů nese ilustrace dva podpisy: větší podpis značí původce předlohy a menší řemeslníka – rytce.

 

NmM2ZWM3NW